Statečné srdce Sira Williama Wallace

Wallace Modern

Historické souvislosti

Anglie, Skotsko i Wales byly na konci třináctého století, kdy se odehrává náš příběh, přímo uprostřed středověku. Synové Viléma Dobyvatele vládli své zemi pevnou rukou a poslední Vilémův potomek, král Eduard I., byl už spíše anglickým šlechticem než normanským. Eduard, zvaný Dlouhán (Longshanks) byl pro Angličany jeden z prvních a největších zákonodárců; ostatně některá jeho nařízení platí dodnes. Pokud je pro Angličany Eduard I. velký státník, pro obyvatele Walesu a Skotska byl skutečně „strašlivý pohan“, jak jej označuje film Statečné srdce. Walesané, vedení Llewelynem ab Gruffydem, jej dokázali porazit ještě před jeho nástupem na trůn, poučený král ale vybudoval mohutné vojsko a v zimě roku 1277 obklíčil Llewelyna, který se musel vzdát. Král začal poté vládnout ve Walesu anglickým způsobem a s anglickými zákony, což tamější obyvatelstvo těžce neslo. Eduard krutě potlačil vzpoury, Llewelyn zemřel v boji a jeho bratra Davida Angličané pověsili, rozčtvrtili a rozřezali na kusy. Z této doby také pochází titul Princ Waleský, který vždy dostává panovníkův nejstarší syn - jeho prvním nositelem byl právě Eduardův syn, pozdější král Eduard II. Eduard II. byl mimochodem pravý opak svého otce, pravděpodobně homosexuál (to ostatně film naznačuje) a zcela jistě slaboch, který se, jak píše André Maurois ve svých Dějinách Anglie, „dal zeptat papeže, zda není hřích potírat si tělo olejem, dodávajícím zmužilost“. Stejně snadno jako Wales dobyl Eduard I. i Skotsko. Po tragické smrti skotského krále Alexandra III - v roce 1286 - chtěl Eduard oženit svého syna s Alexandrovou tříletou vnučkou Margaret, v dějinách známou též jako Panna norská (The Maid of Norway), která žila u svého otce Erika II., norského krále. Dal pro ní poslat loď, ale Margaret cestou umírá (26. září 1290). Tím vymírá druhá dynastie skotských panovníků, dynastie Dunkeldů, která Skotsku vládla od roku 1043. Na skotský trůn si tak více či méně oprávněně dělalo nárok celkem patnáct šlechticů, z nichž nejsilnější byli zástupci rodů Balliol a Bruce, kteří svůj původ odvozují od krále Davida I. (vládl 1124-1153) - rod Balliol od nejstarší dcery Krále Davida I. Margarety a rod Bruce od druhé dcery krále Davida I. Isabely. Skotská šlechta proto požádala Eduarda, aby rozhodl, kdo bude příštím skotským králem. Eduard si vybral Johna Balliola, který byl na den svatého Ondřeje roku 1292 v opatství Scone slavnostně korunován skotským králem na Kameni Osudu (Stone of Destiny) jako Jan I. Skotský (poslední skotský panovník, který byl korunován na Kameni Osudu ve Scone), i když druhý nejvážnější kandidát, Robert the Bruce starší, měl podle skotského práva na trůn větší nárok. Bruce odmítl slíbit novému králi věrnost a Balliol anglickému králi slib věrnosti. Rozkol vrcholí v roce 1295, kdy se odmítá podílet na válce Anglie proti Francii a naopak uzavírá s francouzským králem Filipem IV. jeden z nejstarších a nejdéle trvajících obranných paktů v dějinách známý jako Staré spojenectví (Auld Alliance). Eduardovi došla trpělivost a osobně vytáhl proti Skotsku se armádou rytířů a velšských lučištníků a v březnu roku 1296 dorazil k opevněnému městu Berwicku, připravenému na dlouhé obléhání. Angličanům se však během chvíle podařilo město dobýt a Eduard, „Skotobijce“ (Scotorum Malleus, jak se sám nazval ve svém epitafu), vydal rozkaz pobít všechny obyvatele včetně žen a dětí, což celkem znamenalo ve všech okolních vesnicích dvacet tisíc obětí. Eduard strhl korunu z Balliolovy hlavy a odvezl do Anglie posvátný Kámen Osudu (Stone of Destiny), po kterém údajně šplhali Jakubovi andělé do nebe. John Balliol je sesazen (v ponižující ceremonii jsou mu odebrány symboly královské moci), zajat a dopraven do Londýna do Toweru, kde je vězněn až do roku 1299, kdy je propuštěn a zbytek svého života (zemřel roku 1313) tráví ve vyhnanství na svých statcích ve Francii. Eduard jmenoval ve Skotsku svého místokrále, a země se tak v době, kdy se odehrává většina filmu Statečné srdce, stala jednou z částí anglického impéria. Skotská města byla obsazena anglickými vojáky, v zemi se pohybovali angličtí duchovní a život byl řízen anglickými úřady. Eduard se tak vrátil na podzim roku 1296 spokojen do Anglie a považoval Skotsko za dobyté. Byl ale daleko od pravdy a mnoho mužů se o tom mělo zakrátko přesvědčit.

Mel Gibson

Národní hrdina, psanec a vrah

William Wallace se narodil v Elerslie pravděpodobně roku 1272 (některé prameny uvádějí datum narození mezi lety 1270-1276) jako druhý ze tří synů nižšího šlechtice Sira Malcolma Wallace. Otec umírá roku 1291 během občanské války na bitevním poli u Loudoun Hill v Irvine, kde bojuje na straně rodu Bruce. Wallace historické prameny popisují jako muže vysokého s hnědými vlasy a pronikavým pohledem. Mel Gibson pronikavý pohled zvládl velmi dobře, výšku už ovšem ne - skutečný Wallace měřil prý šest stop a sedm palců, což jsou přibližně dva metry - převyšoval tedy své vrstevníky o dobrých půl metru! Kariéra Williama Wallace jako bojovníka proti Angličanům začíná v prosinci 1291 na hradě Dundee. Velitelem hradu je anglický veterán Selby, jehož syn je jen o trochu starší než Wallace. Selby junior při procházce narazí se svými kumpány na osamoceného Wallace, který jej zaujme svojí dominantní postavou a výrazným zeleným pláštěm. Skupina Wallace obstoupí a mladý Selby jej začne provokovat. Horkokrevný Wallace zareaguje okamžitě: Selbyho chytne pod krkem a probodne. Nežli se jeho kumpáni vzpamatují, jsou buď mrtví nebo zranění a Wallace mizí v davu lidí. Prchá a útočiště nalézá u svého strýce Sira Richarda Wallace v Riccartonu. Po čase se zdá, že rozruch kolem Selbyho smrti utichl. William žije se svým strýcem, který jej učí zacházet se zbraněmi, a nic nenasvědčuje tomu, že by měla nastat změna. A tak mladý Wallace, který se u strýce nudí, občas vyráží na ryby. Zde se jednoho dubnového dne setkává i s anglickou vojenskou hlídkou. Posledních pět vojáků zaujme Williamův úlovek a rozhodnou se mu jej zabavit. Nejdříve se vše vyvíjí přátelsky. William navrhuje, ať si vezmou polovinu úlovku a druhou polovinu nechají pro něj a jeho starého strýce. Vojáci se však začínají chovat urážlivě a jeden z nich dokonce na Wallace vytáhne meč. Ten mu jej rybářským prutem vyráží z ruky a sráží jej k zemi. Poté sbírá vyražený meč a šarvátka začíná. Výsledek je katastrofický. Všech pět vojáků je mrtvých. Pro Wallace již není cesty zpět. Je mu 20 let a je (podle dnešní právní terminologie) mnohanásobným vrahem. Smrtelnou nenávist k Angličanům probudila ve Wallaceovi smrt jeho ženy Murron. Setkával se s ní tajně v jejím domě ve městečku Lanark, jednou ale narazil náhodou na anglickou hlídku, před kterou musel zadním vchodem utéci. Místní šerif, rozzlobený, že se mu obávaného psance nepodařilo chytit, dal dům spálit a všechny uvnitř zabít. Wallace shromáždil své muže, vypálil Lanark a šerifa rozsekal na kousky. Začíná jeho soukromé povstání proti anglické nadvládě. Svým zápalem a vytrvalostí strhává na svoji stranu další nespokojence a mění tak soukromé povstání na celonárodní. Partyzánskou válkou deptá anglickou armádu ve Skotsku. Dlouho se vyhýbá přímému střetu, vědom si nedostatečné připravenosti svého vojska.

Vítězství

Hunting Wallace

Zatímco byl Eduard I. zaměstnán válkou ve Francii, Wallace a další skotský vzbouřenec Andrew De Moray nezaháleli a osvobozovali Skotsko město po městu. Povstání se rozšířilo na celou zemi a Earlu ze Surray, anglickému místokráli, nezbylo než jednat. Postavil armádu několika tisíc rytířů a pěšáků a přesvědčen o tom, že těžká jízda je schopna povstalce rozdrtit, je vedl k městu Stirlingu, klíčovému pro přístup k severní části Skotska, kam směřoval i Wallace a Moray. Ke střetu dochází až 11. září 1297. Rytíři byli přesvědčeni o svém vítězství - vždyť do nynějška žádná pěší armáda nebyla schopna vzdorovat těžké jízdě. Skotská vojska se shromáždila na sever od stirlingského mostu na kopci nad řekou, anglické ležení bylo na jihu. Bitva se odehrála trochu jinak, než jak ji zobrazil film, výsledek byl ale stejný. Jednání o příměří, o která se pokoušeli přihlížející skotští šlechtici, ztroskotala a Angličané zaútočili přes most, přes který mohli přejít maximálně dva rytíři vedle sebe. Wallace chytře počkal, až most přejde asi tak polovina rytířů, a pak jej nechal strhnout. Ti, co byli na mostě, se utopili, zbytek, který přešel řeku, Skotové za přihlížení zbytku anglického vojska na druhém břehu rozsekali na kousky. Mnozí z těch, jimž se poštěstí uniknout mstivým skotským mečům a sekerám, umírají v rozbahněné řece. Části kůže velitele anglických těžkooděnců de Cressinghama byly rozeslány po zemi na znamení velkého vítězství. Bitva u stirlingského mostu znamenala pro Skotsko prakticky osvobození od Angličanů. Wallace má ostatně u Stirlingu pomník.

Mel Gibson

Porážka

Po vítězství u Stirlingu se Wallace vydal do severní Anglie, kde se s úspěchem až do zimy věnoval drancování. Za své činy byl povýšen do šlechtického stavu a jmenován Ochráncem Skotska. Relativní klid měl trvat ale jen několik měsíců - v polovině roku 1298 opět obrátil na Skotsko své zraky Eduard I. a po uzavření míru s Francouzi postavil dvakrát větší armádu, než měl u Stirlingu Earl ze Surray. Wallace se úspěšně králi vyhýbal. Skotové odháněli před anglickou armádou dobytek a pálili úrodu, chtěli tak Angličany jednoduše vyhladovět. „Dlouhán“ se chtěl již stáhnout, když přišla zpráva, že Wallace je i se svou armádou jen několik mil od něj u města Falkirku. Zde dvaceti tisícová anglická armáda poráží na hlavu armádu 12.000 skotských válečníků - mimo jiné i díky zradě skotské jízdy, která opustila bojiště. Skotské kopiníky nechal rozstřílet velšskými lučištníky. Pěchota a jízda se pak postarala o zbytek. Wallace sám unikl jen o vlásek jisté smrti. Po porážce u Falkirku už o Wallaceovi není příliš mnoho známo - vzdává se titulu "Ochránce Skotska" a odchází na diplomatickou misi do Francie a Říma. Do Skotska se vrátil roku 1302, když se místní šlechtici začali houfně podřizovat Eduardovi, aby pokračoval ve svém boji proti Angličanům. Několikrát se s Angličany střetl a roku 1305 byl díky zradě zajat u Glasgow a převezen do Londýna. Zde byl souzen a odsouzen - pochopitelně k smrti. Nic mu nebyla platná ani obhajoba, že nemůže být souzen za zradu, protože Eduardovi nikdy nepřísahal věrnost. Poprava se odehrála vynalézavým středověkým způsobem - nejdříve je tento obr přivázán za nohy hlavou dolů ke kůlu, který kůň táhne cca 3 km na popraviště. Wallace to přežije. Poté je pověšen, ale než se může udusit, je odříznut. Opět to přežije. Poté je mu rozpáráno břicho a vyjmuty vnitřnosti a srdce. To již nepřežije. Ale exekuce pokračuje. Je mu odseknuta hlava, která po dlouhá léta zdobí věž londýnského mostu, jeho tělo je rozčtvrceno a každý kus je pro výstrahu poslán do jiné části království.

Nezávislost Skotska

Přestože William Wallace svůj boj prohrál, zažehl požár, který se po mnoha letech opět silně rozhořel a anglickou nadvládu nad Skotskem spálil 24. června 1314 v bitvě u Bannockburnu, kde skotská armáda v počtu pouhých 8.000 mužů pod vedením budoucího krále Roberta I. Bruce na hlavu poráží třiceti tisícovou armádu krále Eduarda II. (jednalo se o největší porážku Anglie ve středověku). A tehdy se začala psát nová historie nezávislosti Skotska.


zdroje (já nejsem autor, jen jsem opsal a spojil již napsané texty):

Ondřej Malý - Statečné srdce Sira Williama Wallace
Václav Rout - Historie Skotska - 1. část Zkrácený záznam přednášky ze 7. listopadu 2001


zavřít okno